Ranhojičství za starých i našich časů. (výtahy)
06.02.2015 18:33
Ranhojičství za starých i našich časů. (výtahy)
(Isis. Prof. gymn. D. Vičar)
Ranhojičství:
Světlo, vzduch, hlavně světlo měsíční škodí (dle starých) otevřeným ranám a poranění. Proto
se odedávna dbalo o řádně vyčištění rány a pečlivém jejím ovázání.
Rány, vystavené světlu přibývajícího měsíce, silně se zhoršují, neboť i maso rychleji hnije při
svitu měsíce, než na slunci. Raněný nesmí požívat cibule, uzeného masa a solených ryb. Musí
hledět, aby měl tělo stále otevřené, a aby nástroj, jímž poranění bylo způsobeno, vězel stále ve
„špeku“.
Zastavení krvácení:
Poraněný úd se ováže červenohnědou, hedvábnou nití, nebo se na rány přiloží truhlářský klíh,
pavučina, rozžvýkaná „červená kůra“, sajavý papír namočený ve víně, lepkavá smůla
z mladých jehličnatých stromů, nebo se na ránu přiloží hubka, nebo se nakape jitrocelová
šťáva, natírá se ježčím tukem, přikládají se chrpy na Boží Tělo i s kořenem utržené, nebo
řebříček.
Krevní olej výborný k zastavení krvácení, se připravuje následovně:
Při ubývajícím měsíci vyhledají se pod okapem dešťovky (lichý počet). Uštípnou se jim
konce, naloží do kořalky a nechají se v ní nějaký čas. Pak se pečou tyto dešťovky v pecnu
chleba, ještě teplé se vymačkají a šťáva z nich, to je ten „krevní olej“.
Zastavení krvácení:
Dobré je též plstní sádlo rozetřené s dešťovkami a vlažné přivázat na ránu.
Jiné osvědčené prostředky:
Poraněný zahřívá v ruce trochu pastuší tobolky, nebo drchničky, nebo kořene chrpy, na Boží
Tělo v pravé poledne utržené. Pověsí si některou rostlinu na holé tělo nad srdeční důlek;
přitiskne na ránu krevel.
Nebo: nechá vypařit několik kapek krve na žhavém uhlí.
Nebo: pustí kapku krve na pavouka a nechá ho běžet.
Nebo: ohřívá v ruce jantar.
Nebo: v krvi namočený hadřík vloží do hliněného hrnce a postříká „měděnou vodou“
(Sírnatem měďnatým).
Rána se brzy zahojí, zastaví-li se krev tímto hadříkem, který se pak denně myje v tekuté vodě
a pak v hrnci znovu měděnou vodou navlhčuje.
Zvláště dobrý je posed čili osech (mandragora Vernalis, Bryonia alba), dále šťáva z cibule
nebo routy s octem, dvojmo složené a ve vodě ochlazené sukno, nebo prášek z nátržníku.
Čerstvé rány:
Vymývají se odvarem sanyklu (žindava), nebo arnikovým lihem. Přikládá se na ně sušené
střevo, mast z ječné mouky a čistého vepřového sádla.
Drahocenný balzám na čerstvé rány:
90 dílů terpentýnu,
50 dílů dřevěného oleje (olivového),
hrst úročníku (Anthyllis vulneraria)
3 hrsti prhy chlumní a
hrst jitrocele.
Vaří se ve dvou mázech vína tak dlouho, až se víno vyvaří. Potom se to nechá v láhvi několik
týdnů na slunci a drahocenný balzám je hotov.
Jiný recept:
Smíchá se šťáva betonie (bukvice), sanyklu (žindavy) kerblíku a netřesku a roztlučenou solí a
silným vinným octem. Směs se nechá sedm dní močit, pak až na polovici destiluje a uschová
v dobře uzavřené skleněné nádobě. Dává se na rány, smíchaná s rozetřeným zimstrázem.
Užívalo se též i sympatického léčené, při čemž zároveň s ránou, byl ošetřován i nástroj, který
ránu způsobil.