Věnujme se nyní praktické stránce zasvěcování. Stále si musíme uvědomovat, že je třeba školit tělo, duši i ducha stejnoměrně, jinak by nebylo možno dosáhnout magické rovnováhy a také by nebylo možno jí udržet. Na nebezpečí jednostranného školení jsem důrazně upozornil již v teoretické části. Ve vývinu nespěchejme, neboť vše vyžaduje svůj čas. Trpělivost, vytrvalost a houževnatost jsou základními podmínkami vývoje. Úsilí, které k svému vývinu vynaložíme, se mnohokráte vyplatí.
Kdo chce kráčet magickou cestou, nechť si svatě slíbí, že bude pravidelně cvičit. K svým bližním buďme vždy laskaví, přívětiví a shovívaví, za to však neúprosní a přísní vůči sami sobě. Bez dodržování těchto pravidel bychom v magii neprospívali. Nikoho nekritizujme a neodsuzujme. Dbejme především toho, abychom měli vždy čisto před vlastním prahem. Do své svatyně nenecháme nikoho nahlédnout. Mág o své cestě, o svém úspěchu a vzestupu zachovává naprosté mlčení. V mlčení vězí největší moc a čím více tohoto přikázání budeme dbát, tím přístupnější a dosažitelnější se nám stanou všechny vyšší síly. Se svým časem disponujeme tak, abychom z něho věnovali co nejvíce k svému duchovnímu vzestupu. Není třeba prolelkovat jej v bezvýznamné společnosti nebo jej promrhat planými záležitostmi. Čas plyne jako voda a nikdy ho už nelze dohonit. Stanovme si učební dobu, kterou však musíme bezpodmínečně dodržovat. Výjimky jsou přípustné jen ve zvláštních případech. Člověk, jak je známo, podléhá síle svých zvyků. Zvykne-li si tedy i na určitou cvičební hodinu, bude ho to v daný okamžik již samo nabádat ke cvičení. Cvičení se musí stát právě tak nutností jako jídlo, pití a spaní, jinak bychom nemohli počítat s naprostými úspěchy. Bez práce nejsou koláče!